PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pod záhadným jménem FAUST AGAIN se skrývá neméně záhadná polská partička na slovo vzatých teenagerů, kteří pod štítem jednoho z velkých alchymistů středověké Evropy objevují vlastní recept na dlouhověkost metalu. A nutno říct, že se jim to docela i daří. Při pohledu na obrázky hlavních protagonistů by sice člověk raději vzal nohy na ramena, neboť by se mohl po právu domnívat, že bude vystaven kakofonii demáčového zvuku, jdoucí ruku v ruce s hráčským neumětelstvím a přehnanou dávkou mladického sebevědomí, leč opak se stává pravdou.
I přes nízký věkový průměr produkují FAUST AGAIN až zarážejícně kvalitní hudbu, ve které roubují na poctivý, dnes již světoznámý a časem prověřený, polský death metalový základ překvapivý počet rozšiřujících prvků převážně z oblasti brutální melodiky. Deska „Seizing Our Souls” čítá sice jen sedm skladeb, které ovšem nejdou se stopáží pod pět minut a mají k tomu rozhodně opodstatnění. Nápadů, které v sobě skrývají, je skutečně přehršel. Najdete zde melodické kytary, hutné riffy, thrash-deathové sypací pasáže i lehce relaxační bublání basy. Skladby v sobě poutají úžasnou energii, evokující občas až grindové šílenství. Jedna z věcí co mi však na albu trochu nesedí jsou vokální linky. Rozhodně nejsou technicky špatné, to ani náhodou, ale prostě mi není příjemný místy dost hysterický projev. Leč zaznamenal jsem pokus o melodický zpěv, což by mohla být v budoucnu vlašťovka nápravy. Stejně tak se na albu vyskytují až moc energeticky natlakované pasáže. Nevím jestli měknu, nebo co, ale při poslechu FASUT AGAIN zažívám něco jako nepohodlí a zdá se mi, že kapela tlačí místo na pilu až přespříliš, což je ještě podpořeno maximálně vybičovaným zvukem, který drtí a láme kosti jak seschlá stébla trávy. Na druhou stranu dokáže kapela vytvořit opravdu poutavé melodie, které mi nedají spát, stejně jako skvělé thrashující riffy.
Na to že se jedná o debutní album maldičké kapely je „Seizing Our Souls” opravdu nadmíru povedená deska. Je plná nápadů bez zbytečného zatížení dobovými klišé, instrumentálně na úrovni, má skvělý zvuk a v neposlední řadě i vkusně a profesionálně zpracovaný obal, což nebývá vždy pravidlem. Hudebně těží z mnoha extrémních metalových větví což jen přispívá k celkové poslouchatelnosti. FAUST AGAIN v sobě rozhodně skrývají velký potenciál, otázkou je co bude dál… Nebýt toho, že jsem „měkoň” a že mě deska občas tahá za uši, hodnotil bych asi i výše.
Solidní debut. Nářez mající hlavu a patu od začátku do konce. Škoda jen poněkud silné příměsi grindového holocaustu, který mi osobně moc nešmakuje. Jinak ovšem skvělé album.
7 / 10
1. The Truth Is Absolution
2. Ghosts Of The Past
3. Numb
4. Stay Of Execution
5. In The Land Of Dreams
6. Among The Grey Masses
7. Outro
Seizing Our Souls (2003)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Circulation Records
Stopáž: 33:00
Produkce: P.W.Engel
Studio: Serakos
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.